close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

3. kapitola

31. března 2008 v 16:48 | ellannor |  Harry Potter a Dávné dědictví
Vzápětí se objevili před branou Bradavického hradu. Harry se rozhlédl.
Od chvíle, kdy tu byl naposledy, uplynulo už hodně času, ale přesto se zde vůbec nic nezměnilo. Byl rád, že je zpátky, ale nedal na sobě nic znát a klidně následoval Brumbála do hradu.
Když došli ke kamennému chrliči, který střežil vchod do ředitelovi pracovny, řekl Brumbál heslo a poté se obrátil na Harryho: "Počkej v mé pracovně, prosím."
Potter jen přikývla zmizel na točitém schodišti. Brumbál se za ním díval trochu zmateně. Od svého návratu promluvi pouze jednou, a to k té elfské ženě. Jak moc se změnil! Nejen vzhledově, ale i vnitřně. Nechla své úvahy zatím být a vydal se pryč.
Harry se mezitím ocitl v kruhové místnosti před pracovnou, a když vstoupil, čekali tam Hermiona, Ron, Giny a Weasleyova dvojčata. On si jich ovšem nevšímal a zamířil k oknu, kde stála elfka. Ve chvíli, kdy stanul těsně za ní, se otočila. Bylo vidět, jak se jí ulevilo. Tázavě nadzvedla obočí, ale Harry pouze zavrtěl hlavou.
Jeho nějdejší přátelé to již nevydrželi a ozvali se.
"Kde jsi byl?" otázal se Ron vztekle.
Harry odtrhl pohled od elfky a postoupil blíž k ostatním. Stále však mlčel.
"Tak sakra odpověz," vyjel na něj Ron.
Ze všech tváří bylo možné vyčíst shodné emoce. Stále ale neodpovídal a Rona to naštvalo ještě víc. Rozzuřeně se postavil těsně před Pottera a dal mu pěstí. Harry se nestačil bránit a síla úderu ho srazila k zemi.
Elfka k němu rychle přešla a pomohla mu na nohy. Harry se obrátil k Ronovi, výraz stejně nečitelný jako před tím. Nadechl se, aby něco řekl, ale v tu chvíli se otevřely dveře a do pracovny vstoupil její majitel následovaný McGonagalovou, Snapem, Moodym a Lupinem.
Brumbál si okamžitě všiml napjaté atmosféry. Přejel pohledem rozzuřeného Rona a skupinu za ním a Harryho, který byl stále stejně klidný. Na rozdíl od elfky, která byla očividně vyvedená z míry.
"Dějě se něco?" zeptal s jich.
"Vůbec nic," odvětil Harry s klidem.
Brumbálovi bylo jasné, že lže, a upřeně se mu zadíval do očí. Ovšem Harry jeho pohled vydržela, v očích mu přitom pobaveně zajiskřilo. Ředitel se nepatrně usmál a odvrátil se. Mávl hůlkou a před jeho stolem se objevily židle. Gestem všem naznačil, aby se posadili, a sám přešel za svůj stůl. Na Harryho a elfku zbyla místa uprostřed, která byla všem na očích.
"Než začneme řešit něco dalšího, měli bychom se představit," začal Brumbál a mluvil přímo k elfce, "jmenuji se Albus Brumbál. Toto je profesorka McGonagalová, profesor Snape, Alastor Moody, Remus Lupin, Hermiona Grangerová, Ron, Giny, Fred a George Weasleyovi," představil všechny přítomné.
Elfka lehce přikývla a poprvé promluvila: "Jmenuji se Shariell."
Ředitel se na ní vlídně usmál, a pak se obrátil k Harrymu: "Nebudeme chodit kolem horké kaše.Všichni chceme vědět, kde jsi byl, jak je možné, že jsi přežil, a co vedlo k tvé přeměně."
Všichni se na něj dívali a čekali, co odpoví.
"Poslední dva roky jsem strávil v elfské vesnici," začal vyprávět, "kde se o mě elfové strali a pomáhali mi. Nevím, jak jsem se tam dostal, ani nechápu, jak je možné, že jsem přežil smrtící kletbu. Na to, co se dělo před tím, než mne zasáhla, si vzpomínám jen matně. Pamatuji si, jak mě smrtijedi zajali a přivedli k Voldemortovi. Vím, že po mě chtěl jméno zrádce, a když jsem odmítl, mučili mě. Tak to šlo pořád dokola a dál už se mi to slévá dohromady. Jak dlouho jsem tam vlastně byl?" zeptal se Brumbála.
"Tři týdny."
Harry přikývl a pokračoval: "Potom si jasně vybavuji už jen okamžik, kdy na mne Voldemort poslal Avedu," na několik minut se odmlčel.
"Harry?" přerušil Remus opatrně ticho.
Oslovený vzhlédl.Nevypadal rozrušeně, jen zamyšleně.
"Jsi v pořádku?"
"Jistě," přisvědčil a vyprávěl dál.
"Když jsem se probral, vůbec jsem nevěděl, kde jsem ani proč stále žiju. Byl jsem zmatený a slabý. Nedokázal jsem se téměř pohnout a skoro vůbec mluvit. Postupně jsem se dozvěděl, co se dělo mezi těmito dvěma okamžiky.
Elfové mne nalezli blízko své vesnice na pokraji smrti a vzali mne k sobě, aby mi pomohli. Já jsem se ale naprobouzel a zranění se mi také nehojila. Navíc jsem se začal měnit a den ode dne jsm byl čím dál víc podobný elfovi. Podařilo se jim zjistit, že v mém rodu se jeden elf před stovkami let vyskytl a že mi v žilách koluje elfská krev, která se po setkání s nimi začala projevovat.
To ale nic neměnilo na tom, že jsem se pohyboval na hranici mezi životem a smrtí. Elfové byli bezradní a mysleli si, že v tomto stavu už zůstanu. Nakonec jsem se ale probral. Po čtrnácti měsících."
Všichni na něj vytřeštili oči, ale než stačili něco říct, pokračoval.
"Neví, jak je to možné. Zranění způsobená Voldemortem se mi konečně začala hojit, i když velmi pomalu. Dovolili mi vstát až po půl roce, kdy se nejhorší rány zacelily," skončil.
V místnosti se rozhostilo tíživé ticho, které přerušil Brumbál.
"Jestli jsem to správně pochopil, nejsi ještě úplně v pořádku."
Harry pouze přikývl.
"Proč jsi se vrátil?"
Dívali se na ředitele, jakoby se zbláznil. Co je to za otázku? Ale Potter se jen pousmál. Brumbálovi to vždycky myslelo rychle.
"Zase mě začala bolet jizva," odpověděl, "a několikrát jsem se dostal Voldemortovi do hlavy."
Více neřekl a Brumbál se obrátil na Rona a ostatní.
"Myslím, že nyní je to vše. Můžete se vrátit do věže."
Chvíli zaraženě seděli, ale pak vstali a podívali se přitom na Harryho. Ten jim ovšem nevěnoval pozornost. Pozoroval elfku, která upřeně zírala na své ruce. Viděli, jak se k ní naklonil a jemně ji vzal za ruku. Všimli si toho i ostatní, ale ponechali to bez komentáře.
Když v pracovně zůstali jen členové Fénixova řádu, otočil se Brumbál znovu na Harryho.
"Co jsi viděl?"
"Chystá konečný úder. Z toho mála, co jsem viděl, jsem pochopil, že to nebude brzy. On ale dokáže být trpělivý."
"Víš, o co půjde konkrétně?"
"Ne."
"Omluvíte nás? Můžete zatím jít do Nebelvíru," požádal ředitel Harryho a Shariell.
Oba beze slova vstali a odešli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 alyx alyx | 25. dubna 2008 v 21:54 | Reagovat

zajímavé už se těším na další :)

2 aly aly | 6. května 2008 v 22:21 | Reagovat

BOMBA UŽ SE TĚŠÍM NA DALŠÍ:)

3 Vladik Vladik | 10. srpna 2008 v 20:11 | Reagovat

super povidka tesim se nadalsi:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama