Bitva se zdála být beznadějná. Smrtijedů bylo víc a stále přibývali. Vyhrávali a dobře to věděli. Jenže náhle se něco změnilo. Smrtijedi nejblíže lesu se začali hroutit. Někdo je omráčil, ale kdo?
Všichni se zmateně rozhlíželi kolem a hledali původce toho kouzla. A pak se z lesa vynořili záhadné postavy. Byly zahalené do stříbrozelených plášťů a neměly hůlky. A přesto každý smrtijed, který se jim postavil do cesty, skončil na zemi v bezvědomí. Když to viděli jejich spolubojovníci, okamžitě se začali přemisťovat, protože dostali strach. Nakonec na louce zůstali jen členové Fénixova řádu a ony záhadné postavy.
Celé to trvalo jen několik minut. Jako první se vzpamatoval Brumbál a vykročil k postavě, která stála v čele. Tušil, co jsou zač, ale stále tomu nemohl uvěřit. Uplynulo už hodně času od jejich zmizení.
Stanul před jejich vůdcem, který si sundal kápi. Vlastně sundala., protože to byla žena. Ale ne obyčejná. Všichni členové řádu zalapali po dechu, když ji spatřili. Byla to elfka. Ostatní zahalené postavy následovali jejího příkladu a objevovaly se další elfské tváře, mužské i ženské. Jen jeden elf zůstal zahalený, ale nezdálo se, že by to chtěl změnit.
Brumbála to překvapilo, ale zaměřil svou pozornost na vůdkyni.
"Profesore Brumbála," začala, ale on ji přerušil.
"Vy mě znáte?" úžas v jeho hlase byl zřejmý.
Jen se pousmála: "Od jednoho společného známého. A to je důvod, proč jsme zde."
Chtěl něco říct, ale předešla ho a pokračovala.
"Již několik staletí žijeme odříznuti od lidí. Tak tomu bylo, a tak tomu bude i nadále. Až odsud odejdeme, již se nevrátíme. Nehodláme se plést do vašich věcí, a kdyby nás k tomu jisté vyjímečné okolnosti nedonutily, nebyli bychom tu ani dnes."
Ředitel několik okamžiků mlčel, ale pak se zeptal: "Co se tedy stalo?"
Elfka místo odpovědi ukázala na zahalenou postavu. Ta přešla k nim, na okamžik zaváhala a nakonec shodila kápi.
Pokud je vyvedla z míry přítomnost elfů, teď zůstali bez dechu. Dokonce i Brumbál ztratil na několik okamžiků řeč.
"Harry?" vydechl ohromeně.